Pikniky

Pikniky

Slovní označení piknik známe od poloviny 18. století, jako pojmenování oběda, kam si každý své jídlo nosí sám. Slovo jako takové se skládá z francouzských slov picque, znamenající výzvu k jídlu, a nique - malé věci bez větší hodnoty.
Piknik, jak ho známe dnes, se mnohem více svou podobou blíží k loveckým přesnídávkám, které máme dokumentované již od středověku. Lehká svačina pro znaveného lovce skládající se ze studeného kuřete, chlebu, sýra a lehkého vína se často proměnila v bohatší přesnídávku s ovocnými šťávami na ledu a rozmanitějším výběrem pochoutek přinesených ve vojenských koších (odtud tradice nošení jídla na piknik v košíku). Doslova v bohatou hostinou na trávníku se pak proměnily chvíle, byly zde přítomny dámy. Podávaly se ty nejjemnější lahůdky, ohnivé šampaňské, krůta v aspiku, domácí paštika nebo saláty.

Piknik jako součást výletů do přírody vykročil na svou triumfální cestu zhruba v polovině devatenáctého století v období romantismu jako neoddělitelný doplněk právě oněch výletů.

Francouzská tradice se velmi rychle rozšířila do Británie, kde si okamžitě získala velkou oblibu u vyšších společenských vrstev. Stejně tak později v USA. V tamnějších starých kuchařkách nalezneme spoustu návodů, jak správně připravit kvalitní piknik, a to i podle ročních období.

Vždy ve všech historických pramenech zabývajících se pikniky se dozvídáme ale jednu, stále se opakující, zásadní věc - vždy by se mělo, na těchto příjemných akcích, kde čerstvý vzduch podtrhuje chuť k jídlu, podávat pouze lehké jídlo snadné na přípravu.

V dnešní době se tak staly už tradičním občerstvením na pikniku různé sendviče, koláče, sušenky, jednoduché pomazánky, domácí pečivo, zmrzliny a limonády, vše nejlépe ze sezónních surovin.

Po celou historii piknikování dochází k dokonalému propojení snahy splynout s přírodou, a zároveň jakési touhy vnést civilizovanost (jezení z kvalitního nádobí ap.) do každého momentu lidského života.

S tím se pojí tradice ukládání všeho potřebného do piknikových košů, dříve nošených služebnictvem, později, v době motorizace, například speciálně navržených do kufru auta. Takové koše automaticky obsahovaly i nutný porcelán, příbory, sklenice a později i termosky, které dovolily rozšířit nabídku pochutin i o horké nápoje, nebo naopak zmrzlinu. Výjimkou na bohatých piknicích nebyly ani polévky.

K piknikům také vždy patřily doprovodné aktivity a hry. V historii například “slepá bába”, později hry s létajícím talířem a frisbee. Co se dá ale považovat za úplně nejstarší zábavu s hodováním na dece spojenou, a která se také zachovala jako nejčastější do dnešních dnů, je hraní na rozličné hudební nástroje. Čím více se jich sejde, tím lepší zábava je zaručena.

Piknikování v českých zemích svou tradici také mělo, především z 19. století o něm máme jasné zmínky, nejčastěji v podobě každoroční slavnosti ve Hvězdě konané 13. července, po svaté Markétě. 

Zkuste si minimálně jednou ročně se svou rodinnou, či přáteli piknik udělat také. A pokud tíhnete k tradicím, třeba právě 13. červenec se může, po staletích, stát novou tradicí u vás doma. A udělat si na něj můžete třeba starodávnou českou pochoutku podle Magdaleny Dobromily Rettigové - Kunětické preclíčky - které poprvé vyrobila právě jako občerstvení na deku při výletu do Kunětic.

sdílejte: