TÝDEN S KOŘENÍM: HOŘČICE

Hořčice bílá nebo-li setá je jednoletá rostlina z čeledi brukvovitých. Spolu s hořčicí černou, která je jí blízce příbuzná, se pěstují skoro po celém světě. Její původ sahá do jižní Evropy, západní Asie a oblasti Středomoří. Postupně se ale rozšířila do dalších zemí.

Dorůstá do výšky až 2 m a její květy mají zlatožlutou barvu. Nejznámějším využitím je její zpracování v rámci potravinářského průmyslu do podoby hořčice. Využívá se ale také jako hnojivo, výživné krmivo a své uplatnění nachází i v lékařství.

Co se týče pěstování, nemá hořčice speciální požadavky na stanoviště. Ideální jsou pro ni hlinité půdy, které málo vysychají. Naopak nevhodné jsou půdy suché písčité či kamenité, přemokřené nebo takové, které se nachází v příliš chladných severních oblastech. Zasévá se brzy na jaře, optimálně od půlky března do půlky dubna. Je potřeba se o hořčici starat vhodným způsobem, ošetřovat ji a zajistit jí dostatek živin. Dozrává většinou v srpnu a sklízí se tehdy, když jsou semena úplně zralá.

Jaké uplatnení nachází hořčice v kuchyni? Semínka využijete především při konzervaci zeleniny a ryb. Hodí se také pro přípravu pokrmů na oleji, do salátů nebo pod těstoviny.

Zajímavosti

První zmínky o záměrném pěstování hořčice a jejím využití při přípravě jídla sahají do doby před 5 000 lety, konkrétně k Sumerům. Je možné, že byla hořčice úplně prvním dochucovadlem pokrmů.

Semínka hořčice se při archeologických průzkumech našly i v hrobkách egyptských faraonů.

V antickém Řecku byla semínka používána jako lék, zejména k tlumení bolesti.

První, koho napadlo smíchat hořčičná semínka s octem nebo hroznovou šťávou, byli Římané, kteří ji hojně využívali v gastronomii - byl dokonce dochován recept na omáčku na glazování.

Anglické “mustard” či francouzské “moutarde” pochází z latiny, konkrétně z výrazů “mustum” (mošt) a “ardens” (pálivý).

Léčitelství

Z hořčičného semínka se připravují léčivé koupele a obklady.

Hořčice bílá pomáhá například při léčbě akutních zánětů dýchacích cest či revmatických onemocněních.

Zvyšuje prokrvení hlouběji ležících orgánů (například ledviny či plíce).

Dále se používá při bolestech nohou, trávicích potížích či na žluté kožní skvrny.

A znáte hořčici černou?

Rostlina, ze které se získávají tato černá semínka, se nazývá brukev černá. Jedná se o jednoletou rostlinu. Obvykle dorůstá do výšky 1 m a má žlutě zbarvené květy. Semínka jsou větší než u hořčice bílé a jejich chuť je velice výrazná, ostřejší. Původem je ze z východní oblasti Středomoří, ale dnes se již používá po celém světě. Velmi oblíbená je například v Indii a Pákistánu.

Často ji najdete v pálivějších hrubozrnných hořčicích. Použijete ji nejen při nakládání okurek a jiné zeleniny, ale také při přípravě různých omáček, marinád, tepelně upravené zeleniny či asijských pokrmů. Dají se s ní ale vykouzlit i jiné dobroty - můžete ji třeba přidat do domácí slané granoly, na ryby, vajíčka nebo s ní ozdobit snídaňový chléb.

My jsme si ji zamilovali a věříme, že až ji okusíte, nebudete na tom jinak!

Vyzkoušejte, uvidíte sami :)

PS Klasické i černé hořčičné semínko najdete na našem eshopu, máme je i v kořenkách.

sdílejte na: